All hope is gone
Když jsem přemýšlela o návratu na blog, ani ve snu by mě nenapadlo, že se vrátím s tak smutnou zprávou...
Každý máme něco, z čeho cítíme zvláštní pocit. Může to být osoba, věc, zážitek....nebo kapela. A já patřím k lidem, kteří když slyší jméno svojí oblíbené kapely, mají ten zvláštní pocit, který si nespojují s mnoha věcmi a nestydí se za to i když to moc lidí nechápe. Slovo Slipknot pro mě vždycky znamenalo naději, uzdravení, radost, vzrušení a přátelství. Když jsem stála v Ostravě a s otevřenou pusou sledovala 9 lidí, kteří jsou spolu už 10 let a pořád mezi sebou cítí lásku a přátelství, byla jsem šťastná. V nejhorších chvílích a naopak i v nejlepších tu pro mě vždycky byli, jejich hudba, slova pro mě byla oporou i povzbuzením.
Vždycky mě udivovalo jak spolu 9 lidí může trávit tolik času. Jak jsou spolu v dobrém i zlém. Tak to přece někdy ani nebývá v manželství... Když jsem poslouchala písničku Till We Die, často jsem měla slzy v očích. Ne ze smutku, ale z příjemného pocitu z jejich soudržnosti. Ale teď umřel...Možná umřeli?
Je pro mě neuvěřitelné, co se stalo, ale to určitě pro všechny fanoušky. Nedokážu si představit co bude dál jako všichni... A je docela sobecké přemýšlet o osobních zájmech jako třeba že už nebude další cd nebo další koncert... Jak musí být jeho příbuzným a lidem, co ho znali osobně... My fanoušci jsme ztratili hrdinu a kousek kapely, ale tihle lidé ztratili mnohem víc.
A je jasné, že Slipknot už nikdy nebudou co dřív, že pocit nás fanoušků vztahující se k nim už nebude stejný a můj pocit z Till We Die už nebude tak radostný. Důležité ale je, že Paul nikdy nebude zapomenut. Pro mě budou mít Slipknot vždycky 9 členů a on bude vždycky #2... A dovolím si říct že pro všechny.
Wex | 28. května 2010 v 16:08 | 
hej je to hodně smutný no...nemám k nim takový vztah jako ty, ale viděla sem ho, a je to hrozně hrozný...a pro určitě moc těžký.