Divný člověk by řekl, že je krásné jarní dopoledne...

3. května 2009 v 18:24 | gree |  Bad and good things what happened to me

...aneb sladký a vypočítavý život pesimisty

Koukala sem skrz okno na tátu, jak se s úsměvem raduje z věcí, který my, zdraví, nevidíme. Vypadal víc šťastně než před tím, než dám do neklidného, rozbouřeného a vystresovaného života vstoupila ona, bílá nemoc.
Bylo mi líto narušit klidnou situaci, v míru běžící dny a gesta, kterých se nedostávalo každý jiný dřívější den...Nechtěla sem vrátit situaci na začátek, na cestu výčitek, nepochopení a hádek...
Jako správný pesimista sem měla spoustu možných špatných konců. Ale uvnitř, ještě dál než myšlenky dohlídnou, sem chtěla aby to skončilo překvapivě. Dobře.
Až řeknu o co šlo, bude to vypadat, že dělám strašný divadlo z ničeho, ale já vím že to tak nebylo...
Půl hodiny sem seděla a tupě zírala do zdi a pak na věc, která mi dovává sílu, vzpomínala jak sem ji získala a co pro mě ten den a on znamenají...Řekla sem si že to teď udělat musím, že si můj táta nezaslouží další mlhu a že to chci už říct. Ničilo mě to. Dokoukala sem na trnovou korunu, nedopočítala tečky na činele a šla...Bylo mi jasné, že to nedopadne nejlíp...
A pak sem jen seděla a mluvila.Zoufalost. Slabost. A totální risk. Slunce na mě svítilo a já to nevnímala. Jen sem slyšela svůj hlas říkat: 3.6., 10.6., Kvatka, Bára, Aneta, Brno, Ostrava, 2000,- ... A bylo po všem. Nekonečná hodina plná totálních zvratů.
Shrnula bych to slovem nespravedlnost. Ale ne na mě. Nespravedlnost osudu nebo nevím čeho.
Došlo mi to. Mluvila sem se stejným člověkem, který se naučil potlačovat v sobě vztek. Člověk, kterého sem dřív nesnášela je teď člověkem, kterého nechci ztratit. A neumím mu to říct. Ale aspoň něco sem ze sebe dostala. Bylo mi líto, že je kvůli mě tak smutný...O to víc mě pak potěšilo, ale zároveň rozesmutnilo, když se zasmál. Když o tom tak přemýšlím, je to jiný člověk. Lepší, úžasný, nesobecký, uvědomělý a tak odhodlaný bojovat...
Ten, kdo poprvé vyslovil, že všechno zlé je k něčemu dobré, ani nevěděl jakou má pravdu.
A pak už jen: "Dobrý? Já se na tebe nezlobím..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kvatka Kvatka | 3. května 2009 v 19:54 | Reagovat

vážně jde z toho článku úplně vycítit to jak ho máš ráda.. ale toš vidiš, zvládlas to, pesimisto :p

2 sweet.pandemonium sweet.pandemonium | E-mail | Web | 3. května 2009 v 22:09 | Reagovat

To jsem ráda že ses konečně odhodlala :)
Jo jo, všechno zlé je k něčemu dobré.. s tímhle teda rozhodně souhlasím

3 Barushka Barushka | 4. května 2009 v 16:55 | Reagovat

kurva to mě rozubrečelo..fakt že jo...je to tak hezky napsaný...

4 Wex Wex | Web | 4. května 2009 v 18:22 | Reagovat

gree, to je krásné, já jsem tak ráda, že to vyšlo a jsem ráda za všechno co je dobré u tebe a držím ti v téhle věco neskutečně palce, protože vy dva si to zasoužíte:)

5 Sandy Sandy | E-mail | Web | 4. května 2009 v 21:35 | Reagovat

to je hezke :)
prezilas to... dyt ty si nej... to muselo dopoadnout dobre :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.