Květen 2009

I'm sorry that you couldn't escape this curse of me

9. května 2009 v 21:18 | gree |  Bad and good things what happened to me

Oh how I love to see you cry
I'm your nightmare in shinning armor
Bringing horror

And now I hold you close to me
But I still don't feel a thing
You're so cold and blue
And now I must forget you

Some things are worth dying for
And baby that ain't me
I'm sorry that you couldn't escape
This curse of me

Tonight I hold you one more time
With the stench of formaldehyde
You're my darkest secret
And in my crawl space is where I'll keep it

Your hopes and dreams
Won't ever see the light of day
I took your beauty, your purity
And locked it all away
Asi všechno kazím. Všem. A tak mě napadá, že někdo něco kazí mě. A já chci vědět kdo. Je jich víc? Kdy mi dají pokoj. Proč jde všechno do hajzlu. Horoskop se zase vyplnil. A Kalen to není. Škoda. Ou my ghoul. To zní jako hardcore depresivní článek. Néééééé. To je špatně.

Zdál se mi sen, co začal něco. Probudila sem se s pocitem. Je to dávno, ale já si nikdy nepřestanu myslet, že v tom bylo něco víc. To nebyl jenom sen. Netrvalo by to tak dlouho...Umři pocite. Rýmečko...

Hard to say what caught my attention.

Řetězák - ukraden od Emily.way

9. května 2009 v 12:03 | gree |  About myself
Potřebuju nějákou seberealizaci. Vnutit všem svoje myšlenky, protože dneska sem totálně vypruzená. Stejně jako včera. A to je teprve ráno:/


Joey Jordison a paličky podepsané krví

5. května 2009 v 17:56 | gree |  Slipknot
"It's not just my signature on these sticks, it's me."

Říkejte si co chcete, ten člověk je borec.

Někdy je mi až líto, jak mu někteří lidé nedají ani šanci, protože je ze Slipknot a je relativně mladý na to, aby byl "legenda".
Ale on bude...A to ne protože si nechá odebrat krev, ale kvůli svojí hře, kvůli tomu, že svůj život zasvětil něčemu, co spoustě lidem zlepšuje život.

Teď k videu, mou slabou povahou otřásla jehla. Ruka. A už jen ty náplasti ve mě vzbuzují pocit *chytni si to místo ze kterýho se odebírá krev*. Ou my ghoul jak já odběry nenávidim...
A on si tam sedí. A pohoda hele...Následně svou krev vylije do mísy s barvou a hurá, na světě jsou nový paličky, po kterých budou prahnout stovky fanatických fanoušků, jako já:D

video sledujte zde: http://www.promark.com/joey/

"The first wood stick I ever played was a Pro-Mark, so I'm thrilled to be joining the family! To show everyone just how serious I am about my new signature 515s, I've even gone as far as putting my own blood in the ink for them. It's not just my signature on these sticks, it's me."

Sick, so sick of this

4. května 2009 v 14:34 | gree |  Only spout of my thoughts
Nebudu zbytečně kecat. Strašně mě štve dělení lidí. Způsobů a věcí na mužské a ženské. Je to trapný. Každý člověk je jedinečný. Ať už v dobrým nebo ve špatným. Je úplně jedno jestli je žena nebo muž. A štve mě to a nedá se s tím nic dělat. Vše.

Divný člověk by řekl, že je krásné jarní dopoledne...

3. května 2009 v 18:24 | gree |  Bad and good things what happened to me

...aneb sladký a vypočítavý život pesimisty

Koukala sem skrz okno na tátu, jak se s úsměvem raduje z věcí, který my, zdraví, nevidíme. Vypadal víc šťastně než před tím, než dám do neklidného, rozbouřeného a vystresovaného života vstoupila ona, bílá nemoc.
Bylo mi líto narušit klidnou situaci, v míru běžící dny a gesta, kterých se nedostávalo každý jiný dřívější den...Nechtěla sem vrátit situaci na začátek, na cestu výčitek, nepochopení a hádek...
Jako správný pesimista sem měla spoustu možných špatných konců. Ale uvnitř, ještě dál než myšlenky dohlídnou, sem chtěla aby to skončilo překvapivě. Dobře.
Až řeknu o co šlo, bude to vypadat, že dělám strašný divadlo z ničeho, ale já vím že to tak nebylo...
Půl hodiny sem seděla a tupě zírala do zdi a pak na věc, která mi dovává sílu, vzpomínala jak sem ji získala a co pro mě ten den a on znamenají...Řekla sem si že to teď udělat musím, že si můj táta nezaslouží další mlhu a že to chci už říct. Ničilo mě to. Dokoukala sem na trnovou korunu, nedopočítala tečky na činele a šla...Bylo mi jasné, že to nedopadne nejlíp...
A pak sem jen seděla a mluvila.Zoufalost. Slabost. A totální risk. Slunce na mě svítilo a já to nevnímala. Jen sem slyšela svůj hlas říkat: 3.6., 10.6., Kvatka, Bára, Aneta, Brno, Ostrava, 2000,- ... A bylo po všem. Nekonečná hodina plná totálních zvratů.
Shrnula bych to slovem nespravedlnost. Ale ne na mě. Nespravedlnost osudu nebo nevím čeho.
Došlo mi to. Mluvila sem se stejným člověkem, který se naučil potlačovat v sobě vztek. Člověk, kterého sem dřív nesnášela je teď člověkem, kterého nechci ztratit. A neumím mu to říct. Ale aspoň něco sem ze sebe dostala. Bylo mi líto, že je kvůli mě tak smutný...O to víc mě pak potěšilo, ale zároveň rozesmutnilo, když se zasmál. Když o tom tak přemýšlím, je to jiný člověk. Lepší, úžasný, nesobecký, uvědomělý a tak odhodlaný bojovat...
Ten, kdo poprvé vyslovil, že všechno zlé je k něčemu dobré, ani nevěděl jakou má pravdu.
A pak už jen: "Dobrý? Já se na tebe nezlobím..."